První česká radikální industriální kapela vystoupila poprví v září 1985. Odehraných koncertů celkově nebylo mnoho, každé vystoupení bylo kuriozitou. Atmosféra se odvíjela od zakladního rytmického motivu, který postuplně gradoval, k čemuž kapela využívala všelijaké železné haraburdí. Objevil-li se tradiční hudební nástroj - kytara, baskytara, saxofon, perkuse či předtočené pásky - pak jen jako další zvuk, zapředený do celkové nálady. Náhodný návštěvník by byl patrně zemřel. Uvědomělý padl tváří od epicentra výbuchu. Na pódiu mlátilo, řezalo a bušilo několik ztěží viditelných postav do kolejnic, lešenářských trubek, kovových pružin, plechových desek a různých svařenců, přitom kvílelo na saxofony, občas někdo z nich přistoupil k mikrofonu a cosi deklamoval do hypnoticky neměnného tempa. Veselí Filištínové začali kovy používat údajně jako parodii na heavy metal. Český industriál byl vždy tak trochu silné kafe i pro příznivce Einstürzende Neubauten. Tím nejdůležitějším byla energie - neboť v pramenech a přenosech energií měl alternativní posluchač hledat a najít podstatu světa.

VESELÍ FILIŠTÍNOVÉ byli jednou z prvních tuzemských industriálních skupin, která využívala kovy i přednatočené pásky a vytvářela hlukové stěny. V polovině osmdesátých let, kdy většina muzikantů ještě žila novou vlnou a post punkem, popřípadě undergroundem, působili jako zjevení.

Kombinace basy nebo dvou kovových perkusí, zkreslené kytary a hlukových stěn z přednatočených pásků, byla jako z jiného světa. To neznamená, že by neměla předchůdce. Kovy místo bicích používali už DG 307 a další undergroundové kapely, přednatočené pásky byly součástí experimentů alternativních kapel jako byl MCH Band. Ovšem nikdo z nich nestavěl tak hutné zvukové stěny. Filištínové předznamenali nástup celé pražské industriální scény v čele s Paprsky inženýra Garina a Střední Evropou, které se od Veselých Filištínů odštěpily. A šlo o skutečnou scénu, jejíž představitelé většinou zkoušeli na jednom jediném místě, v historické budově bubenečské čistírny odpadních vod, jež je nyní národní technickou památkou a slouží jako ekotechnické muzeum. Konají se v ní mnohem vznosnější akce a industrialisté tam nemají šanci podnikat své akce - co kdyby v budově, která je inspirovala, něco poničili…? Tehdy však byla „sračkárna“ čili „šithauz“, jak se budově přezdívalo, centrem dění. A právě v ní vzniklo i mnoho „studiových“ nahrávek.

Jádrem Veselých Filištínů bylo trio tvořené kytaristou Andrejem Pastorkem a dvěma perkusisty, Martinem Kreuzbergem a Tondou Hlávkou, původně členem punkových A-64, který později hrál na perkuse v „latinskoamerickém“ období Garáže. Později se k nim připojovali další muzikanti, jako byl kytarista a baskytarista Petr Špirlo, saxofonista Petr Trpák, který později s perkusistkou Irenou Kraftovou založil Střední Evropu, nebo Jaroslav Palát, jenž stál u kolébky noiseových Suicidal Meditations.

Tolik silných a tvůrčích osobností, z nichž každá měla trochu jiné představy o dalším vývoji své tvorby, ale v jedné kapele dlouho vydržet nemohlo, a tak se v roce 1987 Filištínové rozešli.