🔎

After the success of the second album, Vanessa started touring massively and caused a lot of uproar (and not only because of the music), but we’ll get to that eventually. The album Monogamy was released two years after the successful Flashback on BMG, and it brings a few changes again. Zoran Stehlik joins the band, initially as a touring drummer, but eventually as the lead singer of Target, a side project he and Dan formed in response to Samir’s pop outburst with 2 Amigos. While Samir’s project was ultimately a flop, it didn’t add to the vibe in the band.

Album Monogamy is odd in that it’s actually a vehicle for two car projects. Daniel Rodny attached the tracks for Target under one blanket and named the entire album after one of the compositions. However, this unconventional solution turned out to be unexpectedly successful. Uncompromising electro-core, Czech-sung pieces are interspersed with gloomy ambient sequences in which Zoran Stehlík speaks eerily. All this in English. That’s basically how we wanted it. There are two people singing on the record. Each of them has a different expression, a different position. The stuff that Zoran sings is kind of darker, more thoughtful, while Samir is more aggressive. I composed most of the slower stuff for Target and Samir didn’t really want to do that. We originally intended them to be instrumentals, but Zoran wrote the lyrics and ended up singing them. We’re going to play these songs live with Target, says Daniel Rodny. Sound-wise, the record is also a success in every aspect, which is evident right from the first track Jimmy Jones. However, this time the edgy lyrics are not based on drug trips, but deal primarily with the darker sides of human existence. I consider the excellent track called Bisocial (lyrically one of the best from Samir’s pen) and the clippy Wordplay, Be Judas, to be the highlights. The sparseness of the album is underscored by the insanely distorted vocals. Truly inhuman sounds come out of Samir! On the other hand, Zoran Stehlik is dark and heartfelt in the target tracks. However, the themes of the songs again teeter on the edge of maximum bestiality. So for example. The song Chikatilo was dedicated to a notorious madman from Ukraine, who killed dozens of people, including children, over the course of several years, frying parts of their bodies in a frying pan at home and eating them... The lyrics are, of course, also adapted to the music, which is carried on the waves of electronica and dark, industrial ambient. It’s one of the few things with English lyrics. This one came about after watching CNN’s coverage of the Chikatilo trial. He was standing there in a cage so the public couldn’t see him, wearing an Olympic teddy bear T-shirt, the kind of person you meet when you leave the house in the morning and you don’t find him interesting. The vocal line only adds to the cinematic feel of the song. I stuck to that when writing the lyrics, it’s more of a sleepwalking lullaby (Karel Hron). However, the title track Monogamy stands out in terms of content, represented even in two versions. I shouldn’t forget the claustrophobic instrumental Alice, whose horror atmosphere must resonate with even the strongest natures. In short, the album was a success with all the elements, and Vanessa without any minor problems consolidated its position on the Czech electro-hardcore scene. Shortly after the release, however, there were further corrections in the line-up. Zoran Stehlík leaves and Rusák becomes a full member), whose mark on the last record is also noticeable.

How does Vanessa see Samir in its third phase? It is said that there is not much difference between the hysteria of the audience at rock concerts and the reaction of the audience at the speeches of, say, Adolf Hitler. There’s something to it. What we have in common, for example, is that, like him, we use simple, easy-to-remember sentences in our speeches. And it’s not just the hysterics at concert performances that affect the protagonists. The atmosphere in Vanessa began to thicken and reports of mutual animosity between Samir and Zoran began to appear in the press. The two reportedly began to have constant conflicts with each other, culminating in fights. Even Daniel Rodny, by then on top of things, was becoming visibly fed up with this. Only they know what was going on between Samir and Zoran, but in any case Zoran Stehlik finally gave in and left Vanessa. Surprisingly, Samir Hauser immediately afterwards founded a new formation whose image was based on a jacket, white shirt and tie - he became a dandy. But what about Vanessa? Her end was in the air, and later it came... And it was a great pity, because her last two albums were far and wide unrivalled!

Po úspěchu druhého alba se Vanessa pustila do masivního koncertování a ztropila nejedno pozdvižení (a to nejen kvůli hudbě), ale k tomu se dostaneme až nakonec. Deska Monogamy vychází dva roky po úspěšném Flashbacku u firmy BMG a přináší zase několik změn. Do kapely přichází Zoran Stehlík, původně jako koncertní bubeník, ale nakonec i jako zpěvák vedlejšího projektu Target, který s Danem založili v reakci na Samirovo popové vzplanutí s 2 Amigos. Samirův projekt byl sice nakonec propadák, ale atmosféře v kapele to nepřidalo.

Album Monogamy je zvláštní tím, že je vlastně nosičem dvou samochodných projektů. Daniel Rodný skladby pro Target připojil pod jednu „přikrývku“ a podle jedné kompozice pojmenoval celé „vanessovské“ album. Tohle netradiční řešení se však ukázalo jako nečekaně povedené. Nekompromisní electro-coreové, česky zpívané kousky, jsou střídány ponurými ambientními sekvencemi, ve kterých děsivě promlouvá Zoran Stehlík. To vše v jazyce anglickém. „V podstatě jsme to tak chtěli. Na desce zpívají dva lidé. Každému z nich sedí jiný výraz, jiná poloha. Věci, které zpívá Zoran, jsou takové temnější, zamyšlenější, zatímco Samirovi svědčí ta agresivnější poloha. Většinu těch pomalejších věcí jsem skládal pro Target a do nich se Samirovi příliš nechtělo. Původně jsme je zamýšleli jako instrumentálky, ale Zoran k nim napsal texty a nakonec je i nazpíval. Naživo tyhle skladby budeme hrát s Targetem“, říká Daniel Rodný. Také zvukově se nahrávka po všech stránkách povedla, což je patrné hned od prvního kousku „Jimmy Jones“. Razantní texty se však tentokráte neopírají o drogové výlety, ale zabývají se především temnými stránkami lidského bytí. Někdy jsou až neskonale útočné („Můžu tě nenávidět“, „Incest“). Za stěžejní považuji excelentní track s názvem „Bisociál“ (po textové stránce jedna z nejlepších ze Samirova pera) a klipovou „Slovní hříčku“, „Buď Jidáš“. Říznost alba je podtrhnuta šíleně skresleným zpěvem. Ze Samira vycházejí opravdu nelidské zvuky! Naproti tomu Zoran Stehlík je v „targetovských“ skladbách temný a procítěný. Ovšem náměty songů opět balancují na hraně maximální bestiálnosti. Tak např. skladba „Chikatilo“ byla věnována nechvalně známému šílenci z Ukrajiny, který během několika let zabil desítky lidí včetně dětí, části jejich těl smažil doma na pánvi a jedl… Lyrice je samozřejmě uzpůsobena také hudba, nesoucí se na vlnách elektroniky a temného, industriálně namířeného ambientu. „Je to jedna z mála věcí, ke které se hodí anglický text. Ten vznikl po sledování reportáže CNN z procesu s Čikatilem. Stál tam v kleci, aby na něj veřejnost nemohla, na sobě tričko s olympijským medvídkem, typ člověka, kterého potkáš, když ráno vyjdeš z baráku a nebude ti připadat zajímavý. Zpěvová linka filmovou atmosféru skladby jen dokresluje. Toho jsem se držel při psaní textu, je to spíš taková náměsíční ukolébavka“ (Karel Hron). Obsahově však vyniká titulní kompozice „Monogamy“, zastoupená dokonce ve dvou verzích. Zapomenut bych neměl na „klaustrofobickou“ instrumentálku „Alice“, jejíž hororová atmosféra musí zacloumat i s těmi silnějšími povahami. Album se zkrátka povedlo se vším všudy a Vanessa si bez menších problémů upevnila pozici na české electro-hardcoreové scéně. Krátce po vydání však dochází k dalším korekcím v sestavě. Odchází Zoran Stehlík a právoplatným členem se stává Rusák), jehož stopa na poslední fošně je taktéž patrná.

Jak vidí Vanessu v její třetí fázi Samir? „Říká se, že mezi hysterií publika na rockových koncertech a reakcí auditoria při projevech, dejme tomu, Adolfa Hitlera, není velký rozdíl. Něco na tom bude. Nás třeba spojuje to, že stejně jako on ve svých projevech používáme i my v textech jednoduché, snadno zapamatovatelné věty.“ A nejen hysterie na koncertních vystoupeních mají vliv na hlavní protagonisty. Atmosféra ve Vanesse začala houstnout a v tisku se začínaly objevovat zprávy o vzájemné nevraživosti mezi Samirem a Zoranem. Ti dva prý mezi sebou začali mít neustálé konflikty, které kulminovaly potyčkami. Dokonce i Daniel Rodný, do té doby „nad věcí“, z toho začínal být viditelně otrávený. O co mezi Samirem a Zoranem šlo, vědí jen oni dva, každopádně Zoran Stehlík nakonec ustoupil a z Vanessy odešel. Samir Hauser hned nato překvapivě založil novou formaci, jejíž image byla postavena na saku, bílé košili a kravatě - stal se z něj švihák. Ale co Vanessa? Její konec visel ve vzduchu a později také nastal… A byla to velká škoda, protože poslední dvě alba neměla široko daleko konkurenci!

podle » rumzine.com